Plž

Členy týmu jsou Lidy, Hanys, Terda, Michal, Hanka, Zdeněk, Luci a Jakub.

 

 

Lucie Bártová

Jsem snílek s hlavou v oblacích. Někteří říkají, že čistá duše, jiní, že zjevem víla, ale překvapivě strukturovaná. Žiji v Ostravě, ale duší zůstávám v rodném kraji Českého ráje. Profesně jsem se jako psycholog věnovala dětem a jejich rodičům v oblasti pedagogicko-psychologického poradenství, nyní pracuji s lidmi po vážných úrazech a onemocněních. U času tráveného s dětmi zůstávám především při spoluorganizaci letních táborů, k „táborům“ pro dospělé jsem se dostala v roce 2013, kdy mě pohltila Prázdninovka. Od té doby trávím část léta vždy aspoň na jednom kurzu s ní.

Plží dobrodružství mne oslovilo před dvěma lety a stále mě vtahuje příběhem, jakožto formou, na které je vystavěn, a množstvím rovin, v jakých lze pro účastnickou skupinu tvořit programy. Baví mě dětská spontánnost a opravdovost, těší mě připravovat příležitosti k posílení partnerské blízkosti a mám radost z energie vznikající společnou aktivitou rodiny. V letošním roce přebírám žezlo šéfování tohoto krásného kurzu s báječným týmem lidí.

Volného času mi připadá, že mám stále méně, o to více a raději jej ale věnuji sportu, často mi ho také zas a znovu plní profesní vzdělávání. Ke čtení „neodborné“ literatury se dostávám vzácněji, živou inspirací mi ale zůstává už od dětství kniha Malý princ. Provází mě asi od páté třídy základní školy, mám v ní oblíbené pasáže, ale kdykoliv ji otevřu nabídne mi i něco nového. Vracím se k ní jako k připomínce čistoty zvídavosti prosté předpokladů a předsudků, je mi ctností pokory před světem a úcty k člověku.


Jakub Šneidr

Mám rád lidi, přírodu, tvoření a vymýšlení ptákovin (popř. plžovin). Baví mě hudba a tanec, baví mě žít naplno každý den. Mám sklony k nadměrnému snění. Pokud se náhodou nudím, tak přemýšlím, plánuju, lítám v představách a hledám odpovědi na věčné otázky: „co ještě udělat, co zlepšit?“. Jsem hrdý občan města Holešov, i když můj sen je žít někde u lesa v domečku, který si sám postavím. Jsem vystudovaný středoškolský učitel v oboru základy společenských věd a tělocvik a vystudoval jsem sociální pedagogiku. Jsem lektor na volné noze, vedoucí oddílu, organizátor, zastupitel, šéf komise pro neziskový sektor, místopředseda Krajské rady dětí a mládeže Zlínského kraje, instruktor Prázdninové školy Lipnice, instruktor a člen Rady spolku Skřítek, jsem chrlič, vizionář, idealista a milovník všech stvořených krás… vděčný a převážně spokojený… A v posledních dvou letech jsem hlavně táta, což někdy oslabuje vše to, co jsem napsal výše… Ale neměnil bych.

S Plžem jsem se poprvé potkal na kurzu v roce 2011 a byl to můj první kurz v prázdninovce na straně organizátorské. Byl skvělý. Vloni (2017) jsme ho zopakovali už počtvrté a byl opět skvělý a proto je tu zase, neb dobré věci má smysl opakovat. Líbí se mi být s dětmi, protože mě to nabíjí a líbí se mi dopřát dospělým čas na sebe, protože s dětmi na to občas nezbývá sil. A líbí se mi dělat kurz, na kterém můžu být s vlastní rodinkou…

Mám moc rád knihy a příběhy. Moji fantazii asi nejvíce podpořil Hobit a Pán prstenů pana Tolkiena. Miluju Malého prince, pro jeho jasnost, a čistotu, které mě oslovují. A za poslední dobu mě asi nejvíce oslovila kniha Sára, která nádherně a velmi srozumitelně mluví o pozitivním přístupu k životu.

 

Lída Pijanovská

Příběh mého života se krásně klikatí jak lesní pěšina. Pocházím z Beskyd, do Prahy jsem se vydala studovat ČVUT Fakultu strojní, a už jsem v Praze zůstala. Studia jsem ukončila zdárně, leč strojařina potkala mě asi omylem. Vynálezy nevymýšlím, zato se  přes týden  snažím roztáčet perpetuum mobile jako vedoucí týmu v malém oddělení velké banky. Ve volných chvílích nazouvám pohorky a vydávám se podnikat bláznivá dobrodružství. Dělá mi radost putovat zimní krajinou, kochat se dalekými výhledy a trávit večery ve společnosti přátel u ohně.  V létě si lehnu do voňavé trávy a pozoruji oblohu. Taky se vám zdá, že v mracích jsou ukryty mraky příběhů? Stačí je jen někomu přečíst nahlas. Já při vyprávění šermuji rukama někdy i skoro tančím. Tančím ráda zato zpívám jenom v koupelně.  Jsem  moc zvědavá  jaký je váš příběh.

Se zážitkovou pedagogikou jsem koketovala už v Červeném Kříži na dětských táborech, naplno mě uchvátila na Zimním instruktorském kurzu v roce 2013, z něj jsem elévkou v PŠL.  Rok na to jsem na kurzu NeDivSe  žila zážitkovku z organizátorské stránky.

Rozzářené dětské oči jsou důvod proč tento rok Plžím. Dětský svět je pro mě hravost, touha objevovat nové věci, odvaha, opravdovost, fantazie, přátelství. Ale vždyť tohle je i svět dospělých.  Vím to, protože Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil(a) v mateřské školce.

A taky vím, že číst příběhy a sáňkovat se dá všude a za každého počasí.

 
Jan Urbaczka

Od roku 2015 jsem se začlenil mezi dospěláky pracující na plný úvazek jakožto učitel informatiky a tělesné výchovy na soukromém gymnáziu v Ostravě. V roce 2016 mi však má Alma mater dala možnost se opět vrátit do studentských časů a přijala mne do doktorského studia. Aktuálně tedy většinu pracovního týdne zkoumám, ale zároveň se snažím neztrácet kontakt s výukou gymnaziálních studentů. Ve volných chvílích bývám nejradši v přírodě, ideálně na kole a pravidelně na vlastních nohou pobíhající po kopcích. Přes léto i během roku v rámci volných chvil občas pomáhám v organizaci Buntaranta pracující s dětmi z pěstounské péče. Nu, a když přijde chvíle, kterou není možno trávit aktivním pohybem, rád si přečtu dobrou knihu či zahraji pár písniček na kytaru.

O PŠL jsem toho mnoho slyšel a díky různým lidem měl možnost lehce nakouknout pod pokličku metody zážitkové pedagogiky i organizace jako celku. Mé definitivní ANO přišlo po kurzu Vítr ve vlasech v roce 2015, kdy jsem se hned v následujícím roce, jako prvoelév, podílel na mém prvním Plži.

I třetí Plž je pro mne stále velkou výzvou, osobně bych to nazval známou neznámou. Téma rodiny propojené příběhem se souzněním tří rozmanitých skupin, které dávají prostor pro mnoho kreativních řešení, jsou tím, proč se k němu vždy rád vracím 
a chci být jeho součástí.

V období dospívání, kdy jsem dosti tápal v oblastech vlastního já a miliónu věcí, které mne obklopovaly a obklopují, mi jeden člověk ukázal knihu Siddhártha. Dala mi směr v tomto období, naučila mne radovat se z maličkostí a dokonalosti přírody, která je všudypřítomná. Ctností, jenž mi pomohla získat, je dozajista trpělivost 
a s malou parafrází Siddhárthových slov jsem tenkrát mohl odpovědět na otázku, co umím. „Umím přemýšlet. Umím čekat. Umím se postít.“


Hanka Ouředníková

V minulém století se z myšlenky jedné, do té doby, neznámé autorky zrodil příběho malém chlapci s jizvou na čele, který neměl jednoduchý život po ztrátě svých rodičů a svých blízkých. Příběh, který měl velice složitou cestu ke čtenářům, ale myslím, že ho právě tato trnitá cesta ještě posílila.

Příběh Harryho Pottera, příběh o statečném chlapci se po všech lapáliích dostal i do rukou jedné malé vesnické holčičky, která měla velice ráda pohyb a různé druhy sportovních aktivit. Kniha s lesklým přebalem ji ležela dlouho na poličce. Do doby než se naučila číst 
a do dne, kdy si zlomila ruku. Toho večera dívenka se sádrou na ruce bloumala pokojíkem až na tuto záhadnou knihu opět narazila. Hned se pustila do četby. Kniha ji vtáhla do děje hned po pár stránkách a nemohla se od ní odtrhnout, všude ji nosila s sebou.

Tento moment dívku ovlivnil, začala se sama učit, zajímat se o vědu a přírodu. Jak díly vycházely, dívka dospívala a stála před rozhodnutím, kam  jít studovat dál. Dala na radu rodičů a vystudovala Střední pedagogickou školu, kde se začala zajímat o děti, umění a opět po dlouhé době se v ní probudila tužba po bádání a pomoci lidem. Ke konci studia, když ji zkřížila její cestu Prázdninovka, si konečně uvědomila, že život je jen její rozhodnutí, a proto neváhala jít i proti názorům svých rodičů a vydala se na dalekou trnitou cestu a boj proti zlu. Vybrala si medicínu. Cesta k ní, ale byla ještě těžší, než si myslela, ale jelikož se od Harryho naučila nevzdávat se, bojuje dál a doufá, že letos se překoná a postaví se všem nástrahám čelem.

 

Zdeněk Pezlar

Programátor, vysokoškolský učitel, konzultant, ředitel, majitel firmy, ekonom. A taky rodič, manžel, cestovatel, volejbalista, badmintonista… Hodně toho mám za sebou a ještě víc před sebou. Narodil jsem se v Novém Městě na Moravě, ale celý život žiju v Brně. A celý život z něj utíkám, hlavně do hor. Někdy sám, někdy s rodinou, někdy s velikou partou. A všechno mě to baví.

S Prázdninovkou jsme se dlouhá léta míjeli, až jsme se definitivně potkali. Potkal jsem se s lidmi, kteří chtějí něco udělat pro ostatní, kteří komunikují se zvláštní směsí otevřenosti, jasných vizí a nejasných cílů, kteří se nestydí za potřebu objetí – a to mě získalo.

Knížky a příběhy tvořily vždy důležitou součást mého života. Čtu hodně, možná až moc, a tak není lehké vybrat oblíbenou knihu, nebo příběh. Zkrátka je jich příliš moc, a kdybych zvolil jeden příběh, těm ostatním by to určitě bylo líto. A tak jsem šel časem trochu zpět a vrátil se do dětství. Koukal jsem se na knížky, které mi nestačilo mít půjčené a musel jsem je číst pořád a pořád dokola. Nejohmatanější a nejvíce očtení jsou Lovci mamutů – trošku mě to překvapilo, ale není divu. Jen co jsem tu knížku vzal do ruky, hned jsem si vzpomněl na Kopčema, Veverčáka, udatného Mamutíka... Na obrázky šavlozubého tygra a na představy ohňů v hluboké jeskyni. No než jsem šel spát, byl jsem zase v půlce
a pořád dobrý!

Moje děti už vyrostly a doby, kdy jsem jim večer četl, nebo vyprávěl vymyšlené příběhy, jsou už nějakou dobu pryč. Mají své knihy a své příběhy a zatím se o ně dělit nechtějí. A tak mně možnost být znovu součástí PLŽe, zase dětské příběhy sdílet, prožívat je, debatovat a radovat se z nich, přišla skvělá, a už se na to zase moc těším, hlavně na tu dětskou energii, radost a opravdovost.

 

Tereza Daněk

Když jsem byla malá, brával mě táta do kostela, máma na klavír, brácha do kanoistického oddílu. Teď jako velká zakouším pravdu přísloví "co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš". Jsem vděčná, že melodii i slova modlitebních písní znám - má dcera Dorka na ně s oblibou tančí. Dodnes nacházím kouzlo biblických příběhů - Jonáše a velrybu mám asi nejraději - těším se, že již brzy jim bude Dori rozumět. A díky Noemově arše jsem, myslím, připravená na její nadcházející otázky typu PROČ. Proč se na nebi objevuje duha? Proč má tolik barev? :-) Kdysi mě nebavilo učit se noty a cvičit etudy. Dnes po téměř dvacetileté odmlce se k hraní na klavír vracím. Jedinečný zvuk a touha umět zahrát dětem si mě zavolala.

No a rychlostní kajak? Ten jsem teď dostala od svého muže k třicetinám. Není to úplně praktický sport jako volejbal, ale srdce každého vodáka zaplesá pro možnost změny pohledu na svět - z vodní hladiny na suchý břeh.

Vystudovala jsem Sociální pedagogiku a obor Učitelství náboženství, etiky a filosofie pro SŠ. Rodičovská dovolená mi pomalu končí, pracuji jako koordinátorka environmentálního projektu Dál nic? a připravuji Plže :-) Tento kurz je za mě jedinečný, neboť dbá o všechny tři vztahové roviny nezbytné pro dlouhodobě spokojený rodinný život: vztah rodičů s dětmi, vzájemný vztah partnerů a rodiny jako celku. Pochopila jsem, že radost je tam, kde se vypráví, proto budu i já součástí letošního plžího týmu.

 

Michal Novotný 

Týmové zadání bylo fotka s knížkou, která nás nejvíce ovlivnila.  Knížky jsou moc fajn a když najdu trochu času v dnešní uspěchané době, tak si počtu rád. Jednou sem šel do takové zvláštní knihovny, kde byly místo knížek živí lidé.. To mě celkem inspirovalo k tomu, abych použil fotku, kde jsou mé dvě  „knihy“,  které jsou zcela zásadní a dozajista mě v mém životě ovlivnily nejvíc. Je v nich nečekaná moudrost, je v nich velká zábava, je v nich hloubka, nespočet různých příběhů i postřehů.  Tuze rád si v nich čtu, hladím je a směju se s nima

 A pokud mám tedy o sobě něco říct, tak se teď nacházím v období, kdy balancuji mezi několika ostrovy svého bytí :-) Mezi časem věnovaný rodině, páč to je základ, na kterém stavím.  Mezi podnikáním /práci/ všemožných projektů, abych to všechno, co mám rád,  uživil. Mezi sportem, bez kterého bych se asi zbláznil. A taky mezi osobním rozvojem, který mou duši doplňuje a posunuje dál.

Díky například zkušenostem z vrcholového sportu, kde jsem se nevyhnul opojným pocitům vítězství, ale ani trpkým prohrám. Kde jsem prožil vážná zranění, společné radosti, ale i hádky s nutným hledáním kompromisů,  jsem dospěl k názoru, že osobní zkušenost je zkrátka nepřenositelná.  Můžete někomu popisovat jaký je pocit, když vyhrajete velké závody nebo ležet v nemocnici a přijít tím o olympijské hry... ale pokud to neprožijete - nepochopíte :-) A Prázdninovka to vidí zjevně podobně jako já, proto se mi tahle parta zalíbila na první dobrou. PLŽ 2018 je první kurz na kterém budu v pozici teamu a vynasnažím se předat ze sebe to nejlepší.  Těším se, že děti i dospělí spolu zažijí něco nového ..... neběžného..... Plže si zamilujete, stejně jako kdysi moje rodina :-) Nebojte se nového, nechte se překvapit a pojeďte s námi.

 

 

... a další pomocníci a kamarádi Plže

Plž je kurz pro rodiny s dětmi ve věku 4-7 let.

věk: dítě 4-7 let