Vítr ve vlasech

Kurz nemá termín k přihlášení

Tým

 

Míra Londýn (28)

 Mira

Vždycky mě zajímalo, jak to vše v té úžasné přírodě funguje. Vystudoval jsem proto molekulární biologii a genetiku. Má svoboda v tomto však byla silně omezena zdravotním stavem - kvůli problémům se zády nedokážu dělat sedavou práci a tak jsem z vědy (snad jen dočasně) odešel a aktuálně se snažím živit svou druhou vášní - prací s lidmi. 

 

Jako lektor/instruktor na volné noze působím např. v České cestě na kurzech pro firmy, učím první pomoc zážitkem ve ZDrSemu, zabývám se lanovými aktivitami či rozvojovými projekty pro studenty středních škol. 

 

V PŠL již působím od roku 2004 a přestože v některých letech byla moje aktivita z časových důvodů spíše symbolická, už jsem se za tu dobu dostal k nejedné zajímavé akci. Od začátku považuji PŠL za srdcovou záležitost, která mne nesmírně posunula a z velké míry utváří to, kým dnes jsem.

 

Kdy jsem si naložil pořádnou dávku svobody?

Hned po studiích (přesněji asi 10h po promocích), kdy jsem po odstěhování se z bytu, kde jsem do té doby bydlel, zcela bez plánu odletěl do Kanady. Pouze s rezervací tří nocí v místním hostelu a ročním vízem jsem si chtěl zkusit, zda se sám ve světě neztratím. Nebylo to jednoduché, ale stálo to rozhodně za to, zejména pak můj následně splněný sen o toulání se nespoutanou aljašskou přírodou.

 

 

Zuzka Hájková (27)

 Zuzka

Učím i se stále učím. Na akademické půdě jako doktorandka Fakulty sportovních studií i v "reálném" světě jako lektorka teambuildingových programů a kurzů osobnostního rozvoje. Mám radost, když se hýbu já nebo věci kolem mě. Proto ke mě patří sport a improvizační divadlo.

 

Jsem společenský a veselý tvor, který vidí okolí spíše z té lepší stránky. Miluju čokoládu, pozorování ohně nebo hvězd, zelenou louku i les a výhledy z vrcholků hor. Vlasy mám po delší době kratší, ale o vítr v nich jsem rozhodně nepřišla! Volnost a svoboda je pro mě stejně důležitá jako vzduch.

 

Kdy pociťuji tíhu svobody? 

Pokaždé když se musím rozhodnout a ustát si to. Naposledy, když jsem se sestrou stopovala do Francie. Mohly jsme jet kamkoliv a přitom jsme byly odkázány na pomoc ostatních.

 

 

Ivo Nečesánek (26)

 Ivo

Pocházím z Brna, a tohle město mám v duchu "odi et amo" rád, i jím opovrhuju zároveň. Stejně rozpolceně jsem studoval chvíli architekturu v Liberci, abych nakonec pokračoval ve studiu všeobecného lékařství na Masarykově univerzitě v Brně. Ve volném čase jsem se vědecky zabýval problematikou stresu, přispěl k přestavbě pár domů, nebo jsem se bavil opravou gramofonu na kliku. Rád se procházím vnímající lesem i městskými ulicemi, dělám domácího v domě svého prapradědečka, a přemýšlím, jak se dá vnímat i využít městský prostor. Poslední dva roky se věnuji improvizačnímu divadlu. Mám rád vůni i chuť kaváren, noční jízdu na kole divotvorným lesem kolem Bílovic, a taky to, když je větrno.

 

O Prázdninové škole jsem nevěděl do roku 2008, kdy jsem se shodou náhod vypravil na kurz s nejméně jasným popisem. Před kurzem jsem jen zaslechl, že prý často "jde o holé přežití". Od té doby jsem se podílel na realizaci několika dlouhých i krátkých kurzů, z nichž nejraději vzpomínám na tvořivé a svobodné Triboluminiscence na svazích Rychlebských hor.

 

 

Luci Bártová (25)

 Luci

Živí mě a zároveň především naplňuje práce s dětmi. Setkávám se s nimi při konzultacích obtíží spjatých se školou, v preventivních programech i v rámci volnočasové pedagogiky.

 

Pro Prázdninovku mne nadchl před dvěma lety kurz RozeSnění, nejednu závěrečnou myšlenku z něj jsem si vzala za svou a protože „Výsledkem myšlení nemá být pocit, ale čin“ (Vincent van Gogh) vplula jsem do silnějšího proudu vod zážitkové pedagogiky, do PŠL. V loňském roce jsem své účastnické zkušenosti rozvíjela v pořadatelském týmu RozOhnění. Skrze otázky a zážitky mě baví se vzájemně obohacovat s nejrůznějšími lidmi, snažím se nabízet jiný pohled na prožitky a zkušenosti a přijímat je takové, jaké jsou.

 

Tak jak je Rybám typické, je pro mě silné téma rozhodování, střetává se ve mně tendence nechat věci plynout a zároveň je v sobě donekonečna přepírat. Důvěřuji své intuici a ujišťuji se po rozhodnutí tím, že stejně nikdy nezjistím, jak by věci byly, kdybych se rozhodla jinak.

                                                                   

Kdy se mi pod tíhou svobody podlomila kolena?

Nedávno v okamžiku odchodu s vysokoškolským diplomem. Předcházelo tomu dlouhé rozhodování o volbě profesní oblasti spjaté s rozdílem 250 km, otázka partnerské perspektivy a zázemí rodinné, nebo přátelské.

 

 

Káťa Fafílková (24)

 Kata

Pocházím ze Svitavska, ale žiju v Brně. Považuju se za Brňáka. Po studiích na Masarykově univerzitě jsem zůstala věrná své alma mater a v současné době pracuju na Právnické fakultě MU.

 

Velkou část mého života vyplňuje divadelní improvizace, které se věnuju už několik let. Kromě hraní improvizačních představení taky vedu svoji improvizační skupinu a učím improvizaci na workshopech pro veřejnost. Kromě divadla je mým velkým koníčkem hudba ve všech podobách.

 

V Prázdninové škole Lipnice jsem od roku 2013, kdy jsem se podílela na kurzu Vlastní cestou, v roce 2014 jsem organizovala kurz Vnitřní oheň.

 

Kdy jsem pocítila tíhu svobody?

Nejvíc v období po škole. Neměla jsem povinnosti, nemusela jsem nic. Ale neměla jsem ani prostředky. Cítila jsem svobodu, ale byla jsem v ní hodně nesvobodná.

 

 

Štěpánka Peychlová (23)

 Stepanka

Aktuálně dokončuji studium pedagogiky, kterým si doplňuji znalosti ke vzdělání andragogickému, protože tyto dvě oblasti vnímám jako vzájemně neodělitelné.

 

Zároveň sbírám zkušenosti, kde se dá, abych si dovedla lépe představit, jak to na tom světě chodí. Donedávna jsem byla takovým chronickým dobrovolníkem (ať už v oblasti sociální, v kanceláři či s kosou v ruce), v poslední době už zakouším i ten dospělácký život s výdělkem. Pohybuji se hlavně v neziskovém sektoru.

 

Mou vášní je aktuálně hledání odpovědí na otázku, jak žáky, studenty i pracující co nejlépe podporovat v tom, aby se mohli věnovat profesi, ve které se jim bude dařit a kterou budou dělat rádi. Mým neopomenutelným zdrojem je zpěv, mráz po zádech mi běhá při vícehlasu.

 

K zážitkové pedagogice jsem poprvé přičichla před pěti lety a od té doby tvoří velkou část mého volného času. Podílela jsem se na přípravě adaptačních kurzů pro vysokoškoláky i středoškoláky a zážitkové akce jsem organizovala také pod hlavičkou Hnutí Brontosaurus. Do Prázdninovky jsem vplula skrze bytí na Okamžiku 2014.

 

Kdy se mi pod tíhou svobody podlomila kolena?

Když jsem přerušila studium, sbalila batoh, nasedla do letadla směr Nový Zéland a v ruce měla zpáteční letenku platnou až o sedm měsíců později.

 

 

Lukáš Krump (43)

 Lukas

Učím matematiku na dvou pražských vysokých školách, provázím studenty jejími temnými zákoutími a jen ti vytrvalí se mnou dojdou ke světlu poznání.

 

Téma svobody pro mne znamená především hledání pravdivého jádra sebe sama. Věřím-li svým vlastním pocitům a vnímání, mohu věřit i svým rozhodnutím a stát si za nimi.

 

V zážitkové pedagogice pracuju už od konce devadesátých let, jak v PŠL tak v Užitečném životě. Letos to bude můj jedenáctý velký kurz. K práci na kurzu přistupuju podobně jako k učení - provázím lidi, aby překonali svůj strach a vyšli z něj zocelení a očištění.


Kdy jsem se rozhodoval o velkých věcech a cítil tu tíhu svobody a odpovědnosti?

Třeba loni, když jsem si přeuspořádal celý osobní život. Změnil jsem životní partnerku, bydliště, přeorganizoval péči o děti - co se mi dřív zdálo nepředstavitelné, najednou šlo skoro samo. A jsem s tím spokojen.

 

Inspiruje mne Oshův citát:

„Opravdu zbožný člověk se zrodí okamžikem, kdy přijme zodpovědnost za sebe sama, okamžikem, kdy řekne: ‚Cokoliv, co jsem, záleží jen na mně – ne na minulosti, ale na přítomnosti. Záleží na mém rozhodnutí v tomto okamžiku, a jestliže ho chci změnit, mám naprostou svobodu to udělat.‘”

 

 

Na svobodu musíš mít. Podívej se jí do očí!

věk: 18-55